Mazlíčci moji!

13. listopad 2013 | 21.14 |

tara  

   Moje holky a náš pes jsou mi na světě tím nejvzácnějším a spoustu věcí vydržím a dokážu jen kvůli nim. A upřímně ... jsem ráda,že mám psa až poté, co se mi narodily děti... Kdybych dřív poznala, jaká je to senzace mít psa... dětí jsem se dočkat taky nemusela. A psa... mám senzačního... Starší dcera ( a pak kde já bych bez těch dětí byla :-) )si přivedla pejska od kamarádky, že se pere s jejich ostatními psy a protože je to fenečka oproti nim maličká, tak od nich vždycky dostane. Je maličká, ale bojovná je dost... Je to Jack Russell Teriér.  Bože, jak je to prima, když přijdu domů a ona se přijde přivítat. Vstávám do nevlídného dne, děti ještě hluboce spí a jen naše čubina se zvedne, protáhne a jde sondovat, jestli náhodou nebudu mít něco k jídlu, co bych jí mohla nabídnout.

   Ta menší, Eliška, jí poměrně dost trápí. A můžu říct,že se můžu podepsat pod prohlášení Marie Montessori, že děti ani nepotřebují nákladné hračky.

   Inu, když měla Eli svátek, vybraly jsme jí s Pavli nádobíčko. Malá se nadchla a od té doby skoro každý den psovi vaří z granulí večeři....Nevím, jestli všichni tihle psy, ale naše psí holčička dost vydrží. Asi chápe,že to lidské štěně si s ní chce jen hrát. Dost často z toho vypadne také něco dobroučkého do tlamičky, takže ty dvě žijou docela v symbioze a spokojeně. Ovšem tuhle se stalo, že jsem pekla buchty... Malou to zaujalo a v nestřežené chvíli nanosila do svého " kuchyňského koutku " ingredience a vařila vesele. Mezitím se vrátila starší dcera se psem z procházky a ten se hned mazal podívat, co dobrého to bude tentokrát. :-) Dokonce bych řekla, že mu to moc chutnalo!Eliška umí být ve svých čtyřech letech ještě moc a moc roztomilá. Svým kuchařským úspěchem  byla nadšená.!Já už míň, když jsem zjistila,že zmizel zbytek mlíka i zbytek z kostky kvasnic, které jsem chtěla ještě dnes použít.

  I když pes patří starší dceři, jak už to bývá, ona se kvůli němu doma držet nebude a tak ho mívám na starosti. Dělá mi to radost, když si tatínek odvede Elišku, protože bych jinak byla doma sama a to moc nemusím.

  Se psem se ovšem musí ven. I když je zima, i když prší, i když se mi moc nechce anebo se mi to moc nehodí. Třeba když zrovna něco píšu... Ach jo...A tak tedy jdu. Za štěstí považuju, že já můžu jít po silnici a pes, když potřebuje, si odskočí do příkopu... Tak si ťapem... Ale zdá se mi... Co to s tím psem, sakra je? Jako by mu podjížděly nohy. Tu jedna, tu druhá, zadní, obě přední... Další pokus o skok do příkopu nevyšel moc dobře. Mno... mávla jsem nad tím rukou. Když jí nohy začaly podjíždět i v kuchyni, říkala jsem si, že se s ní asi něco děje.

A když jsem se pak na ni koukla... Ten ubohý pes po konzumaci kvasnic, mléka a asi i cukru... nakynul !

  Protože jsem starší holku potkala na Facebooku, píšu jí to. Jak ta mi vynadala! Nu, stalo se, děti jsou vynalézavé... Ještě jsem dostala instrukce, protože samozřejmě mláďata dostala o psa strach, tak volali starostlivě na veterinu, že mám psovi dát živočišné uhlí a jít s ním ven... ( jestlipak jste si, paňáři, dělali takové starosti, když si malá Eli s Vámi venku udělala na hlavě tu ohromnou bouli?! )No, živočišné uhlí doma nemaje, šly jsme se na hodinku projít. To psa bavilo neuvěřitelně... Lítal po louce jak by byl na motorek... Bohužel ho to nepřešlo a ještě asi hodinku pak lítal po bytě ... Kolem desáté měl pes konečně dost a usnul. To jsem ho už hladila po hlavičce a málem ho držela za tlapku, jen ať už usne, ať se z toho vyspí. Jak šťastná jsem byla, když jsem do vlastní postele padla já... si umí představit jen ti, co zažili...

   Na druhý den byl pes naprosto v pořádku. To je prohlášení i pro případné ochránce zvířat. Tohle zvíře a ani žádné jiné z těch, které mám doma, žádnou újmu neutrpělo. Ovšem, když se Eli vrátila od tatínka a hned mezi dveřmi prohlásila: " Tak a teď Ti uvařím něco dobrýho! " Píchlo mě u srdce. Dítěti na dosah byly naštěstí jen psí granule.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře