Vzpomínka na tátu

13. listopad 2013 | 21.16 |

   Z dětství si ho moc nepamatuju. Né že by se naši rozvedli, žili spolu " kvůli dětem" , ale táta měl práci, po práci psa a kamarády... S námi byl, když byla máma odpoledne v práci a moc ho to nebavilo. Nejspíš si i v té době představoval, kolik toho mohl stihnout někde jinde. Mužským vzorem pro mě byl spíš dědeček z máminy strany. Silný chlap, který miloval les a vodil nás do něj, vyprávěl nám o životě ve Francii, jak naučili s bratrem kohouta útočit na mlíkařovu čepici a měli radost, že je kohout cvičený, mlíkař z toho nadšený samozřejmě nebyl a nakonec se máma po věčných stížnostech mlíkaře rozhodla a kohouta  ke zděšení kluků  (můj děda jako kluk? :-) ) zabila. Děda vyprávěl i básničku, kterou sváděl mou babičku, přirozeně, když ještě ani netušila, že bude babičkou.

   Cestu k sobě jsme s tátou našli, až když jsem byla dospělá. Aspoň on si to tak myslel. Hlavně miloval mou starší dceru. Od jejího narození mezi nimi bylo pouto, které mezi mnou a jím nebylo snad nikdy.

   Doba je zlá, práce málo, tak beru už i brigády typu česání ovoce v sadu. Češu jablka a je to jedna z nejlepších prací. Žádný šéf věčně za zády, nic co se dá zásadně zkazit, žádná zodpovědnost, odměna podle natrhaných kil. Ruce, nohy a záda bolí, ale je to daň, kterou vcelku ráda platím za pohyb na čerstvém vzduchu po celý den a možnost poslouchat rádio nebo MP3 jak se mi zlíbí. Ač vysoká jak Eifelovka, zjišťuju, že na dvě jablka opravdu nedosáhnu. Až pojede kolem traktorista, veselý chlapík s modrýma očima ve věku kolem padesátky, řeknu mu, aby mě vysadil, že je tam přece nenecháme. A najednou STOP.Cože? Přece mu nemůžu jen tak říct, aby mě vzal a vysadil do koruny stromu. Kde jsem tohle vzala? Říká se tomu flash, záblesk vzpomínky. No jo, vždyť mě takhle vysazoval táta, abych mu vytáhla z vysoké skříně potřeby pro výrobu fotek. A najednou, jen na chviličku, se cítím s ním ve spojení. Na kratičkou chvíli jsem zas tátova princeznička.Takový kratičký pozdrav z nebe.

  Tak ahoj táto, těším se zase někdy!

  P.s.ty jablka tam zůstanou. Tohle bylo jen mezi tátou a mnou.

  Važte si chvil se svými blízkými, vrátit se často nedají. Zůstanou uvnitř Vás. A budete-li tišší, jednou za čas se nečekaně projeví.

 S Láskou Natálie.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Vzpomínka na tátu petra pachlová 13. 11. 2013 - 15:18
RE: Vzpomínka na tátu natalie 13. 11. 2013 - 17:56
RE: Vzpomínka na tátu teodora 28. 11. 2013 - 15:22
RE: Vzpomínka na tátu natálie 29. 11. 2013 - 16:13