Tak od začátku...

13. listopad 2013 | 21.12 |

anděl strážný

    Narodila jsem se. Mámě a tátovi jako jejich první dítě. ( A tatínkova princeznička. Dlouho jsem se z toho ovšem neradovala.) Byli tak mladí jako já, když jsem se stala rodičem, takže vím, jak nejistí někdy museli být. Navíc přišla věc, která poznamenala život jejich i můj. Když mi byly dva roky, narodil se mi bráška.  Zemřel snad do dvou měsíců od narození, ale přesně to nevím. Naši o tom nikdy nemluvili. Přestěhovali jsme se do jiného města a za dva roky se mi narodil druhý bráška. Rodiče ho ( pochopitelně ) opatrovali jako oko v hlavě. A já byla od té chvíle " ta druhá".Pamatuju si hlavně to dusno, neuchopitelné dusno, které u nás doma pořád bylo. Máma  se o nás starala, uklízela, chodila do práce..., táta utíkal ke psům a ke svým kamarádům, jejich páníčkům. Nebo ke kamarádkám, kdo ví... Máma se tím trápila. Někdy s ní byla legrace, byla s námi kamarádka, mohla jsem jí říct cokoliv, pak se najednou něco stalo a člověk se jí ničím nezavděčil. Bratříček to měl ovšem dobré. Já musela vyklidit pole a jít se schovat raděj do pokoje. To mně naučilo hodně číst. Úplně se ztratit v příběhu, nevidět, neslyšet, co se děje kolem.Protože kolem bylo pořád to tíživé dusno.To nevyslovené " něco", co se stalo, ale nám dětem " do toho nic nebylo". To město nemám ráda. Sídliště z betonu by nikoho nenadchlo, ale já to místo z duše nenávidím, i se ho snad bojím. Prožila jsem tam osmnáct let života a už se tam nevracím. S mámou jsme se v mých dvaceti pohádaly a od té doby se se mnou nebaví. Ona má pořád pocit,že jsem jí něco provedla, že jsem jí zkazila život nebo tak něco... Každopádně není v mých silách tím hnout. Po všech těch letech mi to už ani nevadí. S mámou bylo někdy fajn, byla jako naše kamarádka, někdy mi ji holky i záviděly - "Tvoje máma je fajn, moje by mě za tohle snad zabila... "... A někdy s ní bylo peklo, bála jsem se uslyšet zachrastění jejich klíčů v zámku. Tátu si z toho období moc nevybavuju. Nejspíš byl výcvik psa tou nejdůležitější věcí v životě. Takový únik.Únik z toho všudypřítomného dusna. Bože dej, ať se moje děti mají líp.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Tak od začátku... petra pachlová 13. 11. 2013 - 15:12
RE: Tak od začátku... natalie 13. 11. 2013 - 17:36